Odešla DÁMA, která přes bolest a nelehký osud, milovala svůj život.

Skončil lidský život naplněný láskou, obětavostí, nadějí, radostí, statečností, ale i smutkem a zklamáním. Kdo však ví, kolik v něm bylo nesplněných snů? Nikdo nedokáže odhalit míru utrpení i naděje, kterou zesnulá paní Iveta Kollertová každý den prožívala.

Život žila plnými doušky

I přes všechny strasti a bolest se snažila zasvětit svůj život smysluplným věcem.
Iveta Kollertová se narodila roku 1963 v Litvínově. Zde prožila své dětství, mládí a provdala se. Vychovávala dvě děti a pracovala v Chemických závodech jako dělnice. Zdánlivě normální život narušila výpověď ze skladu azbestu, rozchod s manželem a onemocnění rakovinou močového a pohlavního ústrojí.
 
Ničivá nemoc ji těžce sužovala.
Stupňující problémy si nechtěla připustit, ale nakonec byla hospitalizována v nemocnici s diagnózou rakovina. Chemoterapii a ozařování se za viny zápalu plic nepodařilo dokončit. Jiskřička naděje na uzdravení však neumírala.

Za podpory maminky a svých dětí se dostala z nejhoršího utrpení.

Zákeřná nemoc ji však neskolila, ale donutila pracovat. Upoutaná na lůžko, ve svém bytě se společnicemi kočkami, se věnovala psaní básní a povídek, které publikovala na vlastním blogu. Své zážitky a zkušenosti s lékaři jakožto i nesnesitelné chvíle osamění popsala ve své knize Svlečená do naha.Začátkem února letošního roku ji museli lékaři amputovat pravou nohu, následovala další náročná operace. Paní Iveta byla ze dne na den bez nohou 🙁
 
Trnitá cesta životem skončila. Dnes ráno dcera paní Ivety Kollertové oznámila prostřednictvím sociální sítě smutnou zprávu: „Maminka dnes ráno v půl sedmé odešla 🙁 „.  Desítky kondolencí na jejím profilu, stovky zraněných srdcí, dávají této Dámě s velkým D jistotu, že její náročný boj bude příkladem pro další. Že její láska k životu, rodině, kočičkám a přírodě bude dostatečnou vzpruhou pro lidi, podobně osudem postižené. 

Paní Iveta Kollertová zemřela v úterý 23.2 2016 ve věku nedožitých 53 let.

Poslední rozloučení bude v pondělí 29. února 2016 v 11:00 hodin ve smuteční obřadní síni na hřbitově v Litvínově. 

Měj se hezky paní Iveto.

Večerní..
Tak ti tu přeji
končící utrpení
bez ceny

vzpomínky roztomilé
v týle
Naději neztrácím

Vytrácí
se
jen spánkem
S vánkem zapomnění

Změny občasné
dočasné
i současné

Jasně
Někdy se zatvrdím
proti obyčeji

Směji se
v dešti
a dovádím s úplňkem

V tenkém pruhu řas
se dívám
růžovými brýlemi
všemi směry

Zelená mění se v žluť
a
chuť pomeranče
rezonuje
útrobami těla

Já vím
Jsem bojácná i smělá
podle doby
a
času

Když hledám krásu
a když jí
jen na chvilku
opouštím

báseň paní Ivety Kollertové