Pro někoho jídlo jen pohonná hmota a vzal by do úst cokoli, hlavně aby neměl hlad, ale jak to chutná, to už je vedlejší. Jiný naopak nedá dopustit na vysokou gastronomii, která mnohdy tvoří středobod jeho života; každé jídlo si vychutná a nikdy by nekoupil potravinu pochybné kvality.
Oba popsané přístupy jsou samozřejmě spíše výjimky, mezi nimi však existuje ještě jeden extrém, který odborně nazýváme poruchy příjmu potravy a který dnes tvoří velký a opomíjený problém zejména mladých dívek. Je dokonce dost dobře možné, že i vy sami máte ve svém okolí někoho, kdo se stal obětí zákeřného psychického onemocnění.
Poruch příjmu potravy (PPP) existuje celá řada, nejznámější jsou mentální anorexie a mentální bulimie, odborníci se však ve svých ordinacích setkávají i s dalšími variantami, které kombinují obě diagnózy, nebo se projevují zcela jinak, nicméně jejich původ zůstává stejný.
Jde o jídlo a vztah k němu.
Běžný člověk se nají, když má hlad, případně pokud je ten správný čas a nepřemýšlí o tom, že by to neměl udělat, jeho organismus si o to jednoduše řekne a my ho poslechneme. Člověk trpící poruchou příjmu potravy to vnímá jinak. Všechno vychází z jeho psychiky – zde se zrodil komplex, který považuje jídlo za středobod životních problémů a jeho prostřednictvím řeší i všechny problémy, jídlo pomáhá v odreagování se, zahání nudu a navozuje příjemné pocity, případně představuje cestu jak zhubnout a naplnit představy okolí o ideálu štíhlosti, nebo prostě jen uspokojit své vlastní ambice.
Porucha příjmu potravy se tedy může projevit buď nadměrným příjmem potravy (záchvatovitým přejídáním; v některých případech následným zvracením), nebo naopak extrémním hladověním a omezováním jídla na nejnutnější minimum. Nicméně obě varianty mají něco společného:
[hana-code-insert name=’strnky‘ /]
1. Osoba postižená Poruchou příjmu potravy řeší jídlo mnohem častěji než zdravý člověk, v zásadě můžeme říct, že je jím doslova posedlá. Sleduje kalorické hodnoty potravin, počítá si svůj denní příjem, přemýšlí o tom, zda náhodou nesnědla příliš a pokud ano, trpí nadměrnými výčitkami svědomí. Když má hlad, cítí se provinile. Paradoxně se však velmi často zároveň zajímá i o gastronomii ve formě receptů a zpracování jídla, ráda vaří a servíruje jídlo ostatním, ale nerada ho následně konzumuje.
2. Pacient je často silně fixován na svou hmotnost a postavu, denně se váží, sleduje přírůstky své váhy a má radost z každého jejího úbytku (nikdy se mu však nezdá dostatečný – klade si cíle, kterých chce dosáhnout a ty vzápětí posune ještě níže). Nesnáší poznámky o své postavě, ani ty pozitivně míněné, neustále si připadá tlustý a často nosí volné oblečení, aby lépe zakryl své tělo, se kterým není spokojen.
3. Nedostatek potravy se projevuje fyzickými změnami. Osoba s Poruchou příjmu potravy je postupně víc a víc vyčerpaná a unavená, bledne, vypadávají jí vlasy a pochopitelně hubne. Mnohdy má špatnou náladu. Vyzáblé dívky také často ztratí menstruaci, kterou potom jen obtížně „vracejí“ do normálního cyklu.
4. Pacient si sám nastavil určité rituály spojené s jídlem. Vyhýbá se jídlu společnému s jinými osobami, upřednostňuje samotu a odmítá tučná a sladká jídla, případně cokoliv jiného, co považuje za nevhodné – může to být maso, máslo, jednoduše všechno. Často krájí jídlo na malinké kousky nebo pije spoustu vody, aby si naplnil žaludek a neměl hlad. Pokud je donucen účastnit se jídla ve společnosti, někdy sousta nenápadně plive do ubrousku nebo se posléze vyzvrací.
5. Můžeme se setkat s nadměrným cvičením, neboť to představuje pro postiženého jediný způsob, jak se zbavit přebytečné energie a s ním souvisejícího provinilého pocitu. Cvičí i přes únavu a vyčerpání velmi intenzivně, zvlášť pokud zjistí, že nedopatřením přibral.
Poruchy příjmu potravy mají své specifické projevy a u každého pacienta jsou jiné.
Důležité je však vědět, že dotyčný za svou nemoc nemůže a její zvládnutí nebývá v jeho silách. Když už se příznaky objeví, není schopen s nimi bojovat vlastními silami, takže se nemoci zpravidla poddá a pokud včas nezasáhne okolí, může skončit i fatálně. Bohužel, pacienty jsou k dobře míněným radám svých bližních často hluší a na svůj problém se dívají jen černobíle (mnohdy ho ani za problém nepovažují – jednoduše se domnívají, že mají svou pravdu a okolí je prostě nechápe).
Protože se Poruchy příjmu potravy nejčastěji objevují v době puberty, měli by to být rodiče, kdo je zvláště pozorný a včas zasáhne. Ale jestliže i my máme podezření, že někdo z našich přátel či kolegů se stal obětí těchto problémů, neměli bychom váhat a i přes jeho protesty se mu snažit pomoci.
Každý, kdo nemocí trpěl a uzdravil se, je v budoucnu vděčný.
[hana-code-insert name=’seznam text‘ /]
zdroj: foto shutterstock
